PhDr. Jaroslav Wagner patří mezi významné rodáky města Jičína. Jeho odkaz je uložen v RMaG v Jičíně. Manželka Jaroslava Wagnerová předala již v roce 2006 materiály spojené s profesionální činností svého muže. V roce 2011 poté do sbírky přibyly i osobní fotografie, záběry z jeho profese apod. Jedná se o téměř 3 000 pozitivů, které byly zhotovovány pro vlastní památkářskou činnost Jaroslava Wagnera.

Na základě těchto záběrů se tak ukazuje jeho činnost v plné šíři. Snímky svědčí také o stavu řady lokalit v 60. – 80. let 20. století. Obrovskou cenu pro posuzování památek, jejich stavu a významu mají rukopisy, kterých se zachovaly desítky a jsou rovněž součástí pozůstalosti.

Jaroslav Wagner se narodil 5. června 1921 v Jičíně, kde také absolvoval gymnázium. Po osvobození studoval dějiny umění, klasickou archeologii a estetiku. Od roku 1958 pracoval ve Státním ústavu památkové péče v oboru konzervace a obnovy památek architektury. Své znalosti a zkušenosti předával na přednáškách na katedře architektury Českého vysokého učení technického a na katedře dějin umění Karlovy univerzity v Praze. Vzdělání rozšířil pobytem v Paříži, dalšími studijními cestami po státech bývalé RVHP a v roce 1965 půlročním studiem na Institutio del restauro v Římě. Byl členem několika vědeckých a odborných komisí a poradních sborů. Od roku 1976 byl předsedou vlastivědného spolku „Jičín v Praze“. Zemřel 27. 1. 2006.

Ve své vědecké funkci věnoval mimořádnou pozornost a podporu obnově památek v rodném městě i v mnoha dalších obcích regionu. Během více než 30 let činnosti v ústředí památkové péče řídil rekonstrukční práce významných památek republiky, například na zámcích v Náchodě, Hrádku u Nechanic, Kuksu, Dobříši, Hrubém Rohozci, Kosti, Skalce, Starých Hradech aj. Spolupracoval na obnově městských památkových rezervací v Novém Městě n. M., Litomyšli, Novém Jičíně, Hradci Králové, Jičíně, Žatci, Pardubicích aj.

V oblasti rekonstrukcí a restaurování kulturních památek je nutné zmínit jeho návrh obnovy zámku Staré Hrady, analytické plány pro rekonstrukci jičínského zámku a studii obnovy a využití valdštejnské lodžie, parku a obory. Zasloužil se o zachování historické hodnoty města Jičína, když v roce 1956 a následně v polovině 60. let prosadil vyhlášení městské památkové rezervace.

Jaroslav Wagner je autorem mnoha odborných článků, studií a publikací věnovaných historii české architektury a urbanismu. Mezi nejznámější patří díla: Státní zámek Hrádek u Nechanic (1960), Státní zámek Hrubý Rohozec (1964), Kulturní památky Českého ráje (1966), Jičín, městská památková rezervace, zámek a památky v okolí (1965), Hrady, zámky a tvrze středních Čech (1974), Krajem západočeských lázní (1974), Jičín (1979), Československé hrady a zámky (1980) a další.

Mgr. Hana Fajstauerová

Některé druhy archeologických nálezů jsou očekávané, jiné neočekávané a pak jsou takové, o kterých se archeologovi radši ani nezdá. Mezi očekávané patří třeba pozůstatky sídlišť z mladší doby kamenné, které nacházíme na plochých terasách nad vodotečí, které jsou pokryty úrodnými sprašovými půdami a nacházejí se ve výškové hladině do 300 m n. m. Při výkopech v areálech původně středověkých měst také není nouze o středověké nebo raně novověké vrstvy s příslušnými nálezy. Často to bývají základy již neexistujících staveb, požářiště, či vrstvy odpadu nebo navážek, pokud bylo třeba v minulosti vyrovnávat terén a tak dále. Každá taková nálezová situace je cenným pramenem pro poznání minulosti daného místa a také příslovečným kamínkem do mozaiky poznání naší minulosti. Je nositelem svědectví o nějaké minulé události, jako je například postavení domu – jeho užívání – zánik (požárem) – planýrka – navážka – postavení nového domu...

 Aby bylo možné tyto události časově správně zařadit, je nezbytně nutné, aby archeolog uměl časově zařadit předměty, které jsou součástí archeologických vrstev. Nejčastěji je užíváno znalosti o vývoji a časovém zařazení keramické produkce daného období, nejčastěji tedy keramických nádob. Získávání těchto znalostí je velmi obtížný a zdlouhavý proces, který v případě středověké archeologie trvá již desítky let. Velmi cennými nálezy z tohoto úhlu pohledu jsou mincovní poklady uložené v keramických nádobách a dále nálezové situace, které sestávají z velkého množství keramických střepů či nádob a není pochyb, že vznikly současně nebo ve velmi krátkém časovém horizontu.

Právě takto cenným nálezovým celkem jsou pozůstatky hrnčířské pece včetně zachovalé vsádky, která byla letos v červenci objevena v Maixnerově ulici v Hořicích (v blízkosti obchodu LIDL). Pec byla nalezena v souvislosti s výkopem pro plynové potrubí. Výkop zachytil pouze okraj pece, takže na svislé stěně výkopu bylo možné pozorovat vrstvy žárem propálené zeminy a keramické hrnce posazené dnem vzhůru, které tvořily vsádku a kopuli pece. Dno pece bylo zahloubeno pod tehdejší povrch terénu a vlastní kopule pece byla tvořena keramickými hrnci, které byly spojovány hlínou. Takový plášť pece jistě hrnčířům zajistil dosažení dostatečné teploty pro vlastní výpal. Pec zanikla v poslední fázi výpalu zřícením kopule; stalo se tak v první polovině 15. století. Zřícená pec byla zahrnuta hlínou a ponechána svému osudu.

Terénní výzkum trval z přestávkami až do konce léta letošního roku. Kromě vlastního odkryvu přibližně poloviny pece, která má v průměru 4 m, byly odebrány vzorky na speciální datovací postupy. V současnosti probíhá laboratorní ošetření nálezů včetně rekonstruování a lepení 60 vyjmutých nádob. Archeologický výzkum tímto zdaleka nekončí…

Dne 31. července 1914 byla císařem vyhlášena všeobecná mobilizace. Do války se postupně zapojují další a další státy. Začala Velká válka… • 10. srpna odchází z Jičína 1. pochodový prapor 74. pěšího pluku do války. • Všechny jičínské školy byly po mobilizaci zabrány vojskem. • 22. srpna byla ustavena „Okresní pomocná úřadovna válečná v Jičíně“, jejímž účelem byla podpora rodin povolaných vojáků a pozůstalých po vojínech. K tomuto účelu se pořádaly sbírky a kulturní akce. • V Jičínských novinách vycházely seznamy raněných a nemocných vojínů ve zdejší c. k. vojenské záložní nemocnici, které uváděly hlavně příslušníky pluků zdejší posádky. Jičínské noviny se také pozorně věnovaly seznamům dárců a darů pro raněné ve zdejší c. a k. záložní nemocnici. Vojínům tak bylo darováno například 10 pečených kachen s knedlíky a zelím, 2 zabitá telata, 2 krabice cigaret, 1 láhev jamajského rumu, 25 l piva, 1 brašna jablkového závinu, 2 velké mísy švestkových knedlíků, 1 krabice cukrátek a dort. • Začalo docházet k perzekucím členů Sokola. Jedna z prvních se stala právě v Jičíně, kdy byl 19. září zatčen Josef Šmejc, který se vrátil z Ruska a byl označen za vyzvědače a nepřítele. Po mobilizaci zbylo pouze 7 členů cvičících a 20 dorostenců. • Městský úřad vydal v září vyhlášku proti vzniku nakažlivých nemocí s výčtem pravidel, která se mají dodržovat. Do města byli totiž dopraveni vojíni, stižení úplavicí. • V říjnu byla vojskem uvolněna budova reálky a vrácena zpět ke školským účelům Budova pak byla využívána při střídavém vyučování třemi školskými ústavy – gymnáziem, reálkou a učitelským ústavem. Národním školám zůstala pouze novoměstská obecná škola. • 17. října byl zatčen další člen Sokola, župní zapisovatel Jan Chvojka. Důvodem bylo to, že při doprovázení jičínské posádky k jičínskému nádraží zpíval: „Rus je s námi, kdo proti nám, toho Francouz smete.“ • Pokračovaly transporty raněných do zdejší nemocnice. Například 5. listopadu dorazil do Jičína transport se 430 zraněnými vojíny. • V sobotu 21. listopadu pak přijel na jičínské nádraží zvláštní vlak z Pardubic, který přivezl větší počet zubožených polských obyvatel z ohrožené Haliče, kteří měli být umístěni v jičínském a soboteckém okresu. „Vlak sestával z dlouhé řady vagónů“. • Na konci roku 1914 byly nařízeny c. k. místodržitelem pro království České rekvizice obilí k vojenským účelům. Ceny mouky tak výrazně stouply. • Koncem roku 1914 byl zatčen František Vondra, syn majitelky kavárny, a František Veselý, bačkorář, oba z Nového Města. Důvodem zatčení byl jejich rozhovor vedený přes plot, kdy František Veselý řekl: „Marie Terezie prosrala Slezsko a František Josef prosere všecko.“ • V Jičíně připravily dámy z Červeného kříže a členky Sokola pro 1280 vojínů vhodnou štědrovečerní večeři, „po níž dostalo se každému vánočky, hojně jablek, ořechů, cukroví a nezbytných cigaret“. • Zdravotní stav města Jičína byl v prvních měsících války velmi dobrý. „Ač sem došly velké transporty raněných, nemocných a stižených úplavicí, je zde téměř vzácný případ úmrtí.“