Záchranný archeologický výzkum na Čeřovce

Při výstavbě komunikací a inženýrských sítí pro výstavbu rodinných a bytových domů na ploše bývalých kasáren v Jičíně bylo archeologicky prozkoumáno hned několik komponent z jeho bohaté historie. Na severozápadním svahu vrchu Čeřovka byly zachyceny sídlištní aktivity prvních zemědělců, konkrétně kůlové, odpadní a další jámy lidu kultury s lineární keramikou. Tato sídlištní komponenta by mohla mít prostorový i časový vztah k areálu stejné kultury, které je nyní zkoumáno při stavbě Pavilonu A v Oblastní nemocnici Jičín. Při pokládce nové kanalizace mezi rybníkem Šibeňák a ulicí Revoluční pak bylo objeveno doposud neznámé sídliště, které lze zatím předběžně, kvůli poměrné absenci keramických nálezů, datovat pouze do období zemědělského pravěku. Bylo zachyceno několik pozůstatků nadzemních dřevěných konstrukcí ve formě kůlových jamek, zásobní jámy a relikty dvou kupolovitých pecí. Nálezy se zatím laboratorně zpracovávají, brzy tak snad bude možné říci o stáří tohoto sídliště více.

Nejzásadnějším nálezem ovšem byl nález několika kamenných konstrukcí rozkládajících se pod bývalým zámkem Čeřovka. Byla zachycena obvodová zeď okrasných zahrad, které byly vystaveny spolu se zámkem roku 1650, kdy zahrady na Čeřovce postoupil Albrecht z Valdštejna nově založené jezuitské koleji v Jičíně. Toto kamenné oplocení zahrady bylo zbouráno kolem roku 1850 při přeměně zámku na zahradní restauraci. Pod touto zdí byla dále odkryta tarasní zeď, pravděpodobně přináležející zeleninovým zahrádkám, jak je vidíme na plánu z roku 1795, a k této zdi byla později přiložena další stavba, ze které se nám zachovala část interiéru včetně báze a podezdívky kachlových kamen. Právě přítomnost otopného zařízení napovídá, že se mohlo jednat o stavbu určenou ke konzervování ovoce sušením. Sušení ovoce umožnilo jeho uchování přes zimu a od 17. století dosáhlo v Čechách značného rozšíření. Sušárny se obvykle stavěly v zahradách či sadech v dostatečné vzdálenosti od obytných budov, čemuž odpovídá i poloha námi zkoumaného objektu. Zdokumentovaná sušárna na Čeřovce fungovala tzv. bezdýmovou formou, kdy byla kamna obsluhovaná obslužnou chodbičkou zvenčí a ovoce tím pádem schnulo v čistém a teplém prostředí. Nenačichlo tak kouřem a bylo tudíž chutnější. Topit se muselo průběžně i přes noc a opatrně udržovat stálou teplotu optimální k tomu, aby se ovoce nespálilo, či aby ve spodních patrech lísek zase na druhou stranu nezplesnivělo. Lísky byly dřevěné skříňové police velké i přes 2 metry, kam se dalo nasypat přes 100 kg ovoce, které na nich schnulo 3 a více dní v závislosti na tom, zda bylo vcelku nebo nakrájené. Dle dostupných historických plánů lze usuzovat, že k výstavbě došlo někdy po roce 1795 a stejně jako oplocení horních zahrad, byla sušárna zbořena v polovině 19. století. Z interiéru sušárny byla odebraná řada vzorků pro environmentální analýzy, pravděpodobně se tedy dozvíme i skladbu ovoce, které se zde konzervovalo.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                         Jiří Unger