Archeologický výzkum na hřbitově u kostela sv. Mikuláše v Nové Pace

V únoru letošního roku skončil záchranný archeologický výzkum na hřbitově u kostela sv. Mikuláše na Masarykově náměstí v Nové Pace, který zdokumentoval na 230 lidských pohřbů. Nejstarší písemná zmínka o kostele sv. Mikuláše pochází z r. 1357, kdy již lze odůvodněně předpokládat existenci hřbitova, a pohřbívání zemřelých zde bylo ukončeno v roce 1799, což souviselo s výnosem Josefa II., který nakázal zrušení hřbitovů u farních kostelů a zakládání nových ústředních hřbitovů za městskými hradbami. Nejpočetnější zachycená skupina pohřbů spadá do barokního období a jsou to právě výbavy hrobů ze 17. – 18. století, které nám poskytují unikátní vhled do myšlenkového světa tehdejších lidí.

V současné době probíhá v jičínském muzeu komplexní ošetření a odborná konzervace těchto nově nalezených historických předmětů a na povrch tak vyplouvají poznatky o barokním náboženském chování a představách pohřbených. Nálezy z pohřebních výbav lze rozdělit do dvou základních kategorií, kde tu první tvoří předměty součástí oděvu zemřelého a jeho osobní věci či šperky, ta druhá je tvořena tzv. devocionáliemi. To jsou náboženské předměty, kterým byly věřícími připisovány nadpřirozené účinky a zastupují je především různé křížky, křížové závěsky, medailony, růžence a pozůstatky svatých obrázků či modlitebních textů.

Devocionálie patřily k projevům lidové zbožnosti a v časech baroka zažily nebývalý rozmach, kdy se objevilo mnoho různých druhů, kterým byly přisuzovány různé účinky. Velice často se jednalo o odznaky a medaile z náboženských poutí ke svatým místům a také o tzv. sekundární relikvie, které se staly účinným amuletem přímým dotykem s posvátnými ostatky svatých nebo s osobními věcmi světců. Tyto drobné předměty byly nošeny při sobě na ochranu proti zlu a neštěstí, ale dopomáhaly také k zajištění věčné spásy. Vidíme tak na nich velice často prvky místních religiózních zvyklostí, které často hraničily až s čarodějnými praktikami, ale v době protireformace byly církví tolerovány.

Až bude dokončena konzervace všech dochovaných artefaktů, dostane se nám do rukou kvantitativně i kvalitativně jedinečný soubor barokních devocionálií, neboť záchranný archeologický výzkum v prostoru hřbitova u sv. Mikuláše v Nové Pace patří svým rozsahem mezi největší, které kdy byly ve východních Čechách provedeny. Po odborném vyhodnocení se tak můžeme těšit na další informace o symbolickém chování a náboženských rituálech obyvatel našeho kraje během 17. a 18. století a plánována je prezentace těchto výsledků i formou výstavy.

                                                                                                                                        Jiří Unger