Popis a mapa

Jičínské muzeum najdete na náměstí, v paláci založeném roku 1625 Albrechtem z Valdštejna, kterému Jičíňáci říkají zámek. Valdštejn budoval svou rezidenci samozřejmě uprostřed města. K zámku Smiřických, poškozeného slavným výbuchem roku 1620, nechal přistavět další křídla a dvě nádvoří a celý komplex spojil s pozoruhodným kostelem sv. Jakuba. Nic na tom, že spojovací chodba z paláce do panské oratoře, tedy místě v chrámu, kde se měl účastnit bohoslužeb, se stavěla ve smyslu původního projektu až v osmnáctém století. Valdštejnův palác v Jičíně je natolik rozlehlý, že pojme několik nájemníků. Okresní muzeum a galerie Jičín (napříště Regionální muzeum a galerie Jičín) obývá bývalou konírnu, stavěnou pro 36 vévodových koní - dnes je zde galerie považovaná mnoha umělci za jeden z nejkrásnějších výstavních prostorů – a první patro východního traktu, kde jsou expozice muzea. Návštěvnický okruh v muzeu vlastně není okruhem, právě z výše uvedených důvodů. Od pokladny se odvíjejí čtyři samostatné dráhy, kterými je nutno projít a vrátit se zpět. První je osm sálů vlastivědné expozice zachycující historický vývoj a přírodu Jičínska. Druhá cesta stoupá vzhůru do nedostavěné věže kostela, do panské oratoře. Třetí vede k arkádovému nádvoří a v současné době je výstavní chodbou muzea, čtvrtá ke třem sálům, z nichž nejzajímavější je zřejmě Konferenční salonek, kde roku 1813 císař František I. za svého pobytu v Jičíně sjednával alianci proti Napoleonovi před bitvou národů u Lipska. Návštěvníci se s jistou nadsázkou řečeno vydávají na čtyři samostatné výpravy a tato skutečnost se stala východiskem nového scénáře expozice jičínského muzea: vybídnout k výpravě, odhalit všechna zákoutí chodeb, najít znaky, odkazující k dalším poznatkům, které je možné si odnést z muzea, Valdštejnova paláce i města Jičína. Máme-li vyjádřit ve zkratce co v muzeu uvidíte a zažijete, pak v jičínském muzeu můžete volit čtyři cesty za poznáním.

První je tradiční. Můžete procházet expozicí a číst popisky u exponátů.

Druhá vede s rodinným průvodce do vlastivědné expozice a je založena na zážitku. Pro každý ze sálů byl vybrán charakteristický prvek, který je předmětem aktivity či herní situace. A tak v sále pravěku je možné tkát nebo mlít zrna v kamenném mlýnku, v sále středověku psát na skriptoriích, v následujícím sále hledat na modelu Jičínské kotliny správné postavení dominant Valdštejnovy komponované krajiny, v další místnosti věnované baroku a lidovému umění příst na kolovratu, v sále národního obrození pak sehrát loutkové divadlo atd. atd. Rodinný průvodce, který je součástí vstupenky, upozorňuje na nejzajímavější exponáty, samozřejmě i na tato interaktivní místa označená zvláštním symbolem a zároveň vybízí návštěvníky, aby objevili v každé místnosti kopii historické mince. Najdou-li ji, mohou si do průvodce přenést frotáží její obraz, a tak jim na konci vzniká vlastnoručně vyrobená sbírka od denáru Boleslava II., přes pražský groš, Valdštejnův tolar, tereziánskou grešli, krejcar na Národní divadlo, až po pětikorunu rakouskou a dvacetikorunu československou s profily císaře a TGM. Text průvodce se stává o to cennějším suvenýrem. Je potěšující, že mnozí návštěvníci, kteří procházejí expozici tradičně, se v polovině vrátí pro rodinného průvodce a hledají pak mince a oživená místa.

Třetí z cest může vést do nově vybudované muzejní herny a dílny. V herně je například nabídnuta děvčatům stavebnice dámských oblečení osmi epoch. Je třeba sestavit z jednotlivých fragmentů úplný kostým odpovídající obdobím osmi sálů. Uprostřed místnosti je veliká stavebnice, kde je možné postavit různé podoby jičínského náměstí a na lamelovém panelu složit potřebnou předlohu podle historických pramenů. V herně také objevíte Skříň otázek. Jejích osm zásuvek obsahuje soubory nejrůznějších předmětů vztahujících se k osmi sálům expozice. Každá zásuvka má být trochu překvapením a také otázkou. K zodpovězení je třeba použít poznatků získaných v expozici, nebo alespoň otevřít vedle stojící Skříň odpovědí.

Čtvrtá cesta rozvíjí téma Albrechta z Valdštejna. Návštěvníci jsou na posledním listu Skříně odpovědí uznale oceněni a zároveň upozorněni, že vévoda Valdštejn má na všech vyobrazeních v ruce hůl. A že mít takovou hůl, to je odznak moci, a kdo ji bude mít a bude s ní chodit po Valdštejnově paláci, tomu bude tenhle palác patřit víc než tomu, kdo takovou hůl nemá. - Úhrnem úsměvná nabídka dalšího a jiného vnímání expozice. Kdo v tuhle chvíli tedy ještě chce zůstat v muzeu, může si v dílně vyrobit hůlku ze stočeného papíru. A když se z herny vrátí k pokladně s hůlkou v ruce a nemá se k odchodu, to je jasné, to je vzácný návštěvník! To je něco, jako když přijde vévoda Valdštejn, a takové osobě je okamžitě propůjčen tajný plán Valdštejnova paláce. Majitel hůlky a plánu se vydává do různých částí expozice a podle mapy nachází tajné zámky, které nejdou odemknout ničím jiným než právě stočeným okrajem hůlky. Valdštejnova hůl je klíč. Někde ke spuštění hudby a připomenutí osudu Elišky Kateřiny Smiřické a výbuchu na jičínském zámku, jinde k roztočení stroboskopu, v němž se dostavují věže Valdštejnem založeného a nedokončeného kostela, a nakonec je jediným a opravdickým klíčem, kterým se otevírá tajná komnata. Ti nejzvídavější se ocitnou v osmibokém rizalitu, jakési pozorovatelně, odkud si mohou prohlédnout jičínské náměstí a Valdštejnovy stavby odtud dobře viditelné. Je nabíledni, že majitelé hůlek vnášejí patřičný rozruch mezi ortodoxní návštěvníky muzeí, navíc se pohybují zdánlivě nekoordinovaně prostorem, několikrát se vracejí na místa již navštívená, často se smějí, budí zvědavost návštěvníků bez hůlek, kterým není dopřáno nahlédnout do nepřístupných míst, spustit tajné mechanismy a získat zatím nedostupné informace.

Myslíme, že stojí za to, se v Jičíně aspoň na skok zastavit a všechno aspoň zběžně prohlédnout, tím spíše, že pro tento typ turisty zde mají připraveného jedinečnou tiskovinu Průvodce po uspěchaného návštěvníka.